O králi parádníku aneb císařovi nové šaty.
Na úvod jen z lehýnka připomenu obsah: Žil byl v daleké zemi král, který se rád strojil a své zálibě obětoval vše. Pro krásný oděv by dal snad poslední poklady z královské pokladnice. Královští rádcové nestačili shánět další a další krejčí a kadeřníky a obuvníky a klenotníky a další řemeslníky. Státní rozpočet praskal ve švech, země se sunula do velkých dluhů, ale král dál požadoval další peníze na parádu. Když se někdo odvážil říci, že to dál nejde, tak mu bylo sděleno, že není hoden svého úřadu a byl vyhnán. Tak všichni kývali na každý výstřelek královských lokajů, aby nepřišli o svůj úřad, král chodil čím dál nemožněji oděn až se stalo, že šel ulicí v doprovodu svých lokajů docela nahý, v ruce jen žezlo a jablko, na hlavě korunu a všichni kolem se tvářili důležitě a s vážnými tvářemi kývali hlavami, jako v obdivu, cože za skvostný oděv to má král zas na sobě.
Jenže, tumáš čerte kropáč, přiběhl tam malý chlapec, ten nebyl spolčen s dospělými a pěkně naplno se rozchechtal: Jéé, vždyť pan král je nahý, vždyť na sobě nic nemá! A samo sebou, toť se ví, už to nevydrželi ani dospělí a rozchechtali se všichni, až se za břicha popadali. Král s ostudou utekl do svého paláce.
Líbí se vám? Ano. Je to veselé. Asi proto se chová dospělá veřejnost jako v té pohádce. Ruku v ruce spiklenecky jakoby nevidí nynější neutěšené poměry. Aby nevznikl dojem, že není hodna svých úřadů. Nerozumím však, jak se dokázaly potichu dohodnout dva parlamenty, president se štábem poradců, vláda, spousta universit z nichž každá je plna lidí s řadou titulů před i za svým jménem v čele s akademií věd, s řadou polit. stran, církví a nevímjakých ještě spolků a s vážnou tváří a s pomocí masmédií vyprávějí lidem o dostupnosti práva, rozvinuté demokracii, bezpečnosti občanů a vzorné policii, o péči o rozkvět národa, o zdraví a vzdělanost lidu ..
Možná však nejsou pravdivé ty zprávy o zvýšení ceny elektřiny i když má ČEZ miliardové zisky, o nedostatku peněz na zdravotnictví, přes to že soukromé farmaceutické firmy mají zisky velké, zastaralé školství a kulturu ve chvíli, kdy se kupují obrněné transportéry a dávají stamiliardy na proti evropě předražené dálnice, o až devítiletých soudních sporech, o spolupráci policistů a soudců se zločinci, o korupci na různých stupních správy státu např. při zadávání veřejných zakázek, o nízké produktivitě ve st. správě, kde navzdory lavině nových výkonných PC roste počet úředníků.
Co dodat? .. Chybí ten malý chlapec, ten za to může!
(Asi 6.4.2007)
Pohled ze dne 17.01.2012: Je to snad horší. Lidi hubují více, ale aby se zvedli ze židlí, toho náznaky nejsou.
Než neumělec mého ražení dosmolíčkuje takovýto piditext, už nám život připraví krásný a názorný příklad: Celá léta se akademici, což je jedna ze skupin, které v naší pohádce jen se blaseovaně usmívali a potichu papali, aniž zvedli svůj hlas, natož obočí, i když přece museli vidět, že je cosi shnilého ve státě dánském, nechali politiky dělat co se jim zlíbí až do doby, kdy jim politici začali zkracovat rozpočet na Akademii. V tu chvíli bylo po blaseovanosti a začala kritika, že prý rozpočet dělají laici a blbě. Asi mají pravdu, ale, jak je v Česku zvykem, zůstanou ve svém roztrpčení osamoceni.(přibližně konec r. 2009)
pohadku znam, myslim, zes to napsal pekne, pointa je dobra!!
ohledne univerzitnich vedcu, mam dojem, ze ty na peroblemy treba upozornuji ve svych pracech, ale nikdo je neslysi (media je nikam nezvou a ani o nich nevi)